Zenová meditace (zazen) pro začátečníky

Co je zazen?

Zazen znamená v japonštině „meditace vsedě“ a je ústřední praxí zenového buddhismu. Slovo zen pochází přes čínské chan ze sanskrtského dhjána, což znamená meditaci. Při zazenu sedíte nehybně ve stabilní poloze a věnujete pozornost tomuto okamžiku, bez vedeného hlasu, představy k vizualizaci nebo cíle, kterého je třeba dosáhnout.

Obě hlavní japonské školy praktikují zazen, každá s jiným důrazem. Škola sóto, kterou v Japonsku založil učitel Dógen ve 13. století, považuje samotné sezení za srdce praxe. Škola rinzai také sedí zazen a přidává studium kóanů, kdy s učitelem pracujete na otázkách, na které nelze odpovědět rozumem. Obě jsou živé tradice s učiteli, komunitami a formami, které může krátký článek jen představit. Následující text je výchozím bodem pro samostatné sezení.

Držení těla při zazenu

Držení těla má v zenu větší váhu než v mnoha jiných druzích meditace. Tvar těla se považuje za součást praxe, nejen za způsob, jak se pohodlně usadit.

• Sed. Sedněte si na přední třetinu pevného polštáře, aby vám kolena mohla spočinout na podlaze. Používá se plný lotos, poloviční lotos, barmský sed (obě nohy složené před tělem), klečení na lavičce nebo sezení na židli. Na židli postavte obě chodidla naplocho a seďte bez opření o opěradlo.
• Páteř. Nechte záda vzpřímit, jako by vás temeno hlavy jemně zdvihalo. Mírně zasuňte bradu. Několikrát se pohoupejte ze strany na stranu a pak spočiňte ve středu.
• Ruce. Vytvořte kosmickou mudru: ve formě sóto položte levou ruku na pravou, dlaněmi nahoru, špičky palců se lehce dotýkají a tvoří ovál těsně pod pupkem.
• Oči a ústa. Držte oči napůl otevřené, pohled sklopený k podlaze asi metr před sebou. Zavřete ústa a opřete jazyk o patro, těsně za předními zuby.

V sálech sóto praktikující obvykle sedí čelem ke zdi; v sálech rinzai obvykle čelem do místnosti. Doma se dobře hodí prostá zeď nebo klidný kout, protože očím nedává nic, co by mohly sledovat.

Počítání dechu a jeho sledování

Mnoho začátečníků začíná počítáním dechů. Dýchejte přirozeně nosem a potichu počítejte každý výdech: jedna, dva, tři, až do deseti. Pak začněte znovu od jedné. Když si všimnete, že jste ztratili počet nebo napočítali dvacet sedm, jednoduše se vraťte k jedné. Ztráta počtu není selhání; všimnout si jí je právě praxe.

Po několika týdnech můžete čísla opustit a dech jen sledovat, setrvávat s celou délkou každého nádechu a výdechu. Dech neovládejte. Nechte ho uklidnit držením těla a nechte pozornost spočinout tam, kde je dýchání cítit nejzřetelněji, často v podbřišku.

Myšlenky budou přicházet, často v nepřetržitém proudu. Zenové pokyny je běžně přirovnávají k mrakům plujícím po obloze: nemusíte je honit ani blokovat. Všimněte si, že přemýšlíte, nechte myšlenku odejít a vraťte se k počítání nebo dechu. Totéž platí o svědění, bolestech a nutkání se pohnout. Pokud je nepohodlí ostré, a ne jen neklidné, potichu upravte polohu a pokračujte. Vydržet bolest není smyslem zazenu.

Šikantaza: prosté sezení

Šikantaza, obvykle překládaná jako „prosté sezení“, je forma zazenu nejvíce spojovaná s Dógenem a školou sóto. Není zde žádný předmět soustředění, žádné počítání ani technika k použití. Sedíte vzpřímeně a bdělí a necháte zvuky, pocity a myšlenky vznikat a míjet, aniž byste se jich chytali nebo je odháněli.

Protože chybí opora, může se šikantaza zprvu zdát nejasná. Mnoho učitelů ji představuje po období praxe s dechem a zdůrazňuje, že nejde o pasivní denní snění. Pokud ji chcete zkoumat vážněji, sezení se zenovou skupinou nebo učitelem dává praxi správný kontext.

Jak dlouho sedět?

Pravidelnost je důležitější než délka. Denní desetiminutové sezení vás naučí víc než občasná hodina.

Délky se v zenových centrech liší, třetí řádek proto berte jako typický, ne pevný. Doma prodlužujte sezení po pěti minutách, a to až když se současná délka ustálí.

Zvony a meditace při chůzi kinhin

V zenovém sále nikdo nesleduje hodiny. Čas označuje zvuk. Podle etiketního průvodce školy sóto třikrát zazvonění zvonu zahájí úsek zazenu, dvě zazvonění signalizují začátek kinhinu a jedno zazvonění zazen ukončí. Mnoho chrámů používá také dřevěné klapačky a podrobnosti se místo od místa liší. K samotným nástrojům viz vysvětlení meditačních zvonů.

Kinhin je meditace při chůzi mezi úseky sezení. Ve stylu sóto jdete pomalu kolem sálu, často asi půl kroku na každý celý dech, s rukama sepjatýma na hrudi: levá ruka volně zavřená, pravá ji přikrývá. Chrámy rinzai obvykle chodí rychleji. Kinhin dopřává nohám odpočinek a zároveň udržuje praxi souvislou, takže pozornost zůstává u chodidel a dechu, ne u přestávky.

Zazen doma s časovačem

Časovač nahrazuje zvony sálu, takže můžete sedět, aniž byste kontrolovali čas. Zde je jednoduché nastavení:

1. Zvolte délku. Dobrým začátkem je deset minut.
2. Nastavte zvon na začátku a na konci. Zvuk na pozadí nechte vypnutý. Zazen se tradičně dělá bez hudby.
3. Přidejte kinhin, pokud sedíte déle. Pro dvě období sezení s chůzí mezi nimi spusťte jeden časovač na kolo, nebo použijte intervalový zvon jako signál ke vstání a chůzi.
4. Odložte telefon. Dejte ho z dohledu před prvním zvonem.

Můžete to udělat v bezplatném online meditačním časovači: vyberte délku, zvuk na pozadí nechte nastavený na Žádný a nechte zvon na začátku a na konci vymezit úsek. Nechte záložku otevřenou a zařízení vzhůru. Aplikace MindTime dělá totéž se zamčenou obrazovkou, což je snazší, když je telefon v jiné místnosti nebo v kapse během kinhinu. Průvodce intervalovými zvony vysvětluje, jak zvolit rozestup zvonů, aby pomáhal, místo aby rušil.

Více o sezení bez zvuku si přečtěte v článku jak meditovat v tichu. Pokud chcete zazen porovnat s praxí vhledu, podobný přístup k sezení a chůzi popisuje průvodce vipassanou.